Samael mě pozvala na lov.
Jak jsem pak pochopil, zastane to roli starého dobrého pozvání na skleničku a taky na šipky nebo kulečník. Dokonce máte v ceně maníka, který vám nese ukořistěné hlavy a prý i počítá body.
Může být, že pozvání na lov vypadá poněkud abstraktně.
Dokud před vás nepoloží speciálně upravený samostříl. Detaily jsou dost nechutné, zahrnuje to pár kapek vaší krve a nějaké alchymistické kořínky a tak. Výsledkem má být střelecká schopnost závislá mnohem víc na typu osobnosti, než na trénincích a manuální zručnosti.
Přesně tak.
Nechcete potkat psychopata.
Docela jistě nechcete potkat psychopata se samostřílem.
Samael s tímhle bezva nástrojem měla být taková třešinka na dortu.
Úsvit nás zastihl vprostřed lesů u úpatí příkrých svislých skal v Českém ráji. Někdy později mi kdosi má vysvětlit, že několik příšer sem porůznu uteklo, jiné tady drží schválně, aby bylo co nahánět.
Jestli jsem to neřekl jasně, tak tady se lovem nemyslí daňci nebo divoká prasata a už vůbec ne docela obyčejní zajíci. Část místní fauny si možná vygooglíte pod heslem mýtičtí tvorové a zbytek vám třeba tak nějak sám naskočí, když budete ochotni si připustit, že nejen básníci starých časů měli bujnou fantazii.
Jenom z takových, co jsou napůl ženy, pochopitelně polonahé a hodně prsaté, tak z těch by byl moc hezký kalendář na zeď.
Aby nedošlo k omylu. Zapomeňte, že jsou všechny ty mrchy roztomilé, natož sexy.
Do záznamu.
Představte si sbírku těch nejošklivějších potvor, co vám vaše představivost nabídne. Určitě část z nich bude napůl z hadů, štírů nebo vám připomene zvlášť velkého pavouka. Zuby, drápy, bodce, kopyta a zase zuby. Čím víc, tím líp. Tak to aspoň vypadá. S tou druhou půlkou bájného tvora se nijak netrapte. Ti, co je vymysleli, to taky vzali dost hopem. Dejte tam koně, může to být lev nebo docela obyčejná kočka. Obří myš, chameleon nebo stonožka.
Hlavně, že to umí běžet dost rychle. Umí to skákat, plazit se a ano, vždy přijdou vhod vražedná monstra, co umějí lítat. Některá jsou neviditelná a jestli vám to třeba nějak nepřijde fér, tak vítejte v klubu.
Na rovinu vám povím, že jsem žádný parádní úlovek nezaznamenal. Vlastně jen díky Samael se kořist nestala ze mě.
Všechny ty chiméry a jednorožci, minotauři, pythóni, a pegasové, harpyje nebo goblini a rusalky, ti všichni se tady prohánějí po lese, dokud je nesežere něco většího nebo nezastřelí nějaký pitomec, jenž kuš drží poprvé, a ne že by mu to tak šlo. Ani to neberte jako že měl šťastnou trefu. Já že bych měl šťastnou trefu.
Šipka vyletěla docela jiným směrem, než jsem čekal.
A víc se k tomu vyjadřovat nehodlám.
Jen pro představu. Samael byla navlečená v čemsi černém, spíš to vypadalo jako malování na kůži, než že byla opravdu oblečená. V pase široký zlatý pásek, přezka docela jistě vyrobená z kostí. Netuším, čí jsou to kosti, nehodlám tipovat, a ještě menší chuť mám se ptát.
Dlouhé černé vlasy má Samael sestříhané do několika špic. Konce těch špic jsou obarvené dozlata. Tím nemyslím blond, ale fakt zlatou barvu asi jako má váš prsten, má váš náhrdelník a možná i vaše brož.
Musí na těch vlasech mít něco jako gel a není to gel, lak a není to lak. Netuším. Jen mám pocit, že vlasy normálně nejsou takhle pružné a nevlní se vám samy o sobě jako klubko líných hadů.
A ano, je to smyslné.
Jasně, že je to dráždivé.
Voní.
Tady na sebe nikdo neplácá esence z růže nebo ambry. Tady každý parfém zesiluje feromony. Přidává jim určitý tón, jestli mi rozumíte.
* * *
Piroňože vám můžu popsat, až když jsem viděl pár zabitých, hezky pokojně ležících ve vlastní krvi. Když vám to rejdí nad hlavou, skřehotavě piští, skáče z větve na větev a háže po vás ohlodané lidské kosti, moc času na přemýšlení o jejich vizáži vám to nedá, že.
Tělo připomíná hodně opici, jen ocasy mají dva. Oba dva zakončené hadí hlavou. Hadí oči, hadí tlama a samozřejmě hadí zuby.
Hadí jed.
V obličeji moc opičí nejsou. Když to mám k něčemu přirovnat, možná mají tvar želvy. Možná.
Zuby jsou na nich samozřejmě to nejlepší. Ani zrovna nemusíte hádat.
Piroňoži mají zuby jako piraně. Útočí ve skupinách jako piraně. Jsou věčně hladoví a zuřiví jako piraně.
Jen jsou holt větší, mají skoro lidské ruce, kterými umí šplhat po stromech stejně dobře jako uškrtit dospělého člověka, a ze zadečku jim čouhají jedovatí hadi.
Když Samael rozsekla na dvě tři části první cirka pětičlennou skupinu, která se do nás pustila, oči jí zářily nadšením a povídá, že piroňoži jsou dobří pro zácvik.
Ideální pro začátečníka.
Prý nás mohlo napadnout něco mnohem nebezpečnějšího.
A já si pomyslel, kam se podělo staré dobré pozvání na kafe, když si chcete s někým trochu zašpásovat.
Prvního piraňože jsem minul. Můj šíp se zabodl do stromu tak metr od téhle mrštné příšery, která přes piraňovité zuby vyluzovala příšerné hýkavé zvuky. Ale aspoň se ten zmetek zastavil. Mrštil po mě kamenem, ale naštěstí uměl mířit ještě hůř než já.
„Oblouk, nezapomeň při střílení na oblouk a taky rozptyl,“ vykládá mi Samael a podle jejího klidného tónu byste mohli říct, že ona si přijde jako někde v kavárně na nezávazném potlachu.
Druhým šípem jsem si vedl o něco lépe. Trefil jsem toho hajzlíka do nohy a pak ještě dalším šípem jsem mu provrtal krk.
Samael potěšeně mlaskla, zatímco já se spíš soustředil na dalších pět, kteří nás obkličovali a přitom vyřvávali, jako by volali o posilu. Má krásná společnice schovala meč, aby mi dala galantně najevo, že do mého boje s těmi zákeřnými žravými opicemi nebude zasahovat a já nenacházel dost slov pro to, abych jí poděkoval.
Nikdy bych nevěřil, že se naučím tak rychle nabíjet kuši.
Férově tedy musím říct, že s tím nabíjením mi pomáhal mechanismus, který byl docela jistě založen na nějakém tom mystickém kouzlu nebo tak. Já šipku jen položil do jamky, jak nejrychleji jsem svedl a ono se to samo nějak zaháklo a napnulo a zaseklo.
Zastřelil jsem ještě jednoho a stačilo mi na to pět pokusů.
Než se po nás vrhli.
Než nám skočili na záda, vřískali a škrábali a kousali. Piraní tlama se mi sápala po krku. Ještě něco menšího se mi zahryzlo do lokte, něco jako hadí hlava. Bolest mě na chvíli ochromila, myslel jsem, že omdlím.
Pak ze mě ta kousající věc spadla, čistě rozseknutá. Má krásná divoženka do mě pořádně šťouchla a spiklenecky mrkla.
No opravdu.
Měla za to, že si tuhle lovící zábavu užívám stejně jako ona.
Samael mi hodila jakousi věcičku připomínající ježka. Museli jste odhrnout pár bodlin a najít takové měkké místečko a to zmáčknout. Tak to na mě hulákala, zatímco ze sebe shazovala ty žravé, útočné bestie.
Ježek vystřeloval bodlinky, které byly tak horké až svítily a vypadaly jako proud jisker a ty se zavrtaly opičím příšerám pod kožich a vystříkly trochu jedu. A tak zatímco já jsem mačkal břicho opravdickému, živému jen drobně zmutovanému ježkovi, mé rande okolo mě tančilo s mečem, několik škrábanců jí na černém tělovém oblečku zanechalo šik červené proužky a ta nepravidelnost vypadala skoro jako návrhářův záměr.
Ona se docela jistě skvěle bavila.
Osekávala ty uřvané kousající zmetky jako když stromy čistíte od zbytečných větví. Byla přesná, pečlivá, efektivní a nádherná. Tváře jí hoří vzrušením, oči svítí. Vlasy vlají jako rockerovi.
A já jako trubec pořád mačkám chudákovi ježkovi to břicho. A taky mám pocit, že jediný, kdo tu pořád ještě vyděšeně řve, jsem já.
Takhle to šlo nějakou chvíli.
Jak jsme zlikvidovali tlupu ošklivých piraních opic, pustili jsme se do jednookého obra s odpudivým dechem.
Drahoušek Samael mi pod kůži vstříkla hnědou, ošklivě páchnoucí vodu. Ta měla neutralizovat hadí jed. Taky prý ten lektvar měl pomoct vrátit trochu masa do míst, na kterých si pochutnaly piraní tlamičky.
Za zmínku možná stojí, že to svinstvo bylo silným halucinogenem. Celý tenhle šílený svět byl od začátku bláznivě neuvěřitelný, ale s tou drogou všechno dostalo grády.
Co přišlo, překonalo vše.
Třeba se mi to jen zdálo.
Možná všichni ti pegasové, na kterých jsme létali, když jsme masakrovali okřídlené bohyně. Tělo orla, hlavu smyslné ženy. Nebezpečné pařáty, které vás rozcupovaly na kousky, když jste si nedali pozor. Nic z toho se nestalo. Ne doopravdy.
A ty maličké víly. Je šílené, jak se bráníte naprdnutým ženštinám ne větším než vinné mušky, které zaútočily jako roj vzteklých divokých včel.
Včely ale neskandují. Včely vám nenadávají. Včely neuráží vaše mužství.
Netvrdím s určitostí, že jsme si to se Samael rozdali s tyranosaury. Stejně jako nemůžu potvrdit ani vyvrátit, že nás v jednu chvíli má kouzelná přítelkyně zaklela v keramické trpaslíky, a hlavně si vůbec nevzpomenu, před čím že nás to mělo zachránit.
Hádejte.
Tipujte.
Použijte fantazii, sakra.
Skoro určitě jsme pak měli sex. Já a Samael.
Přijde mi, že to muselo být v nějaké jeskyni a taky si myslím, že studený proud vodopádu z ní smyl nános černé barvy a krev. Jsou to jen záblesky, jak přede mnou stojí nahá a pak ještě jak se mě dotýká a jak se dotýkám já jí.